Stesk

Seděl skroušený v křesle hotelového pokoje a přemýšlel. Myslel na svůj domov, na šedý panelák na kraji města. Proč ho opustil? Pomalovaný výtah, poplivané chodby a páteční dunění z bytu mladých sousedů. I to mu chybělo. Nemohl si popovídat se sousedkou z vedlejšího vchodu při ranním venčení psa. Nemohl se koukat z okna jak malí chlapci hrají hokej s tenisákem. Nemohl pomoci mladé mamince do schodů s kočárkem. Nemohl nadávat na rozbitý výtah. Nemohl nic. Jeho život ztratil jiskru. Jakoby zhaslo tisíc svíček a zůstala jen jediná, samotinká v nekonečné, černé tmě. Ten dům mu chybí…